Do českého plážového fotbalu přinesl svěží vítr. Zkušený trenér brankářů TOMÁŠ VĚNEČEK se připojil k národním týmům loni v létě, do realizačního týmu si ho vybral kouč Martin Boček. „Strašně mě to okouzlilo,“ říká v rozhovoru pro náš web. Co má všechno za sebou v hráčské a trenérské kariéře? Co je pro gólmany v plážovém fotbale důležité? Jaká je aktuální forma brankářů?
Jak ses vůbec dostal k plážovému fotbalu?
„Před rokem a půl mě oslovil současný trenér Martin Boček, kterého znám z klasického fotbalu. Pár zápasů jsme proti sobě v profesionálním fotbalu odehráli. Nabídl mi pozici trenéra brankářů reprezentace obou kategorií, což mě strašně okouzlilo. První akcí, kdy jsem nakoukl přímo do plážového fotbalu, byla loňská kvalifikace na ANOC World Beach Games v Catanii. Tam to bylo úžasné i výsledkově, to byl pro mě takový spouštěcí moment.“
Co máš všechno za sebou ve své kariéře, ať už hráčské nebo trenérské?
„Hráčské jako brankář jsem spojený s rodnými jižními Čechy, kde jsem prošel mládežnickými výběry několika týmů a v dospělé kategorie v Čechách divize a třetí liga i na Moravě, ale nejvíc se mi dařilo v zahraničí v Chorvatsku v NK Záhřeb, kde mě trénovala legenda Chorvatska Čiro Blaževič a nám brankářům se věnovala další legenda Dinama Záhřeb a chorvatské reprezentace Tomislav Butina. Jako trenér jsem startoval v Třinci, přes který jsem se dostal jako trenér gólmanů do třetiligového Hlučína, kde jsem měl možnost být s Radomírem Korytářem, který v lize vedl Baník Ostrava nebo Bohemku. Největší, i když krátké angažmá, bylo v Kazachstánu v Kaysaru Kyzylorda, kde jsem byl členem ligového týmu. Zažil jsem zápasy s Astanou a jednoznačně největší zážitek byl v Karagandě, kde bylo přes 40 tisíc diváků. Dále samozřejmě nemůžu zapomenout na angažmá v třetí lize v Rýmařově a Uničově a v divizi v Šumperku kde jsem zároveň pracoval s mládeží.“
Ačkoliv se oboje hraje nohami, je plážák oproti normálnímu fotbalu úplně jiný sport. Co je pro gólmana důležité?
„Tady máš naprostou pravdu v tom, že i pro mě, který nikdy plážový fotbal nehrál, přišlo rychlé vystřízlivění. Hodně jsem musel měnit tréninky, aby nebyly takové jako v klasickém fotbale a hodně jsem konzultoval s trenéry co a jak. Samozřejmě jsem se vzdělával na stránkách trenérů gólmanů v beach socceru a takovým vyvrcholením byla stáž v Itálii, kde jsem toho hodně pochytil. Abych odpověděl na otázku, tak hra nohou je 80 procent celé hry brankáře, aby uměl rozehrát situaci, aby uměl střílet, vyjet s míčem… A 20 procent je technika chytání, kterou neustále ladíme v tréninku.“
Zatím každý z brankářů nebo brankářek, se kterými jsem se bavil, si tvoji práci jen chválí. Je to příjemné slyšet?
„Je to úžasné. Nejsem typ trenéra, který má postavený styl tréninků na tom, že budu gólmany extrémně drilovat. Hlavně chci jednu věc: aby mě měli rádi a bylo vše pozitivní, to je základ. Snažím se ty tréninky neustále měnit, neustále je pozitivně povzbuzuji, aby byli nadšení a neustále se chtěli zlepšovat… Taky mám část tréninkového procesu v sezoně náročnou, ale nikdy by se u mě nestalo, že je budu urážet. Dělám to motivační cestou.“
Jaký je posun u jednotlivých brankářů nebo brankářek?
„Po letních akcích v Krakově (ženy) a v Baku (muži) jsme nastavili dvouměsíční tréninkový plán, který odstartoval 2. srpna. Nastavil jsem to formou týdenních kempů, individuálních, ale i společných týmových tréninků. Měli jsme tam část na techniku nohou, výbušnost brankáře v písku, odrazovou sílu. U mužů se výrazně a neskutečně posunuje dvojice gólmanů Honza Bártl – Lukáš Karpíšek. U nich si troufnu říci, že teď mají vynikající formu a věřím, že ji prodají na Sardinii. Nádherný progres přichází u Matyho Ďuriníka. On je nejen pracovitý, ale strašně pokorný brankář s obrovským potenciálem. Obrovská škoda je zranění Patrika Maliny, to je za mě extratřída. U žen došlo k zranění Báry Mikinové, která měla formu a chytala skvěle. Hlavně perfektně zapadla do ženské reprezentace, na druhou stranu Hanka Limbergová a Maruška Ročovská poctivě trénují, mají zkušenosti z dlouhodobější účasti v reprezentaci a myslím si, že díky jejich nesmírné snaze nás budou na turnaji v Algheru držet.“
A na čem je naopak ještě potřeba zapracovat?
„U obou kategorii musíme neustále pracovat na práci nohou. Hlavně u žen, ale na druhou stranu jsme zlepšili výbušnost, což je pro gólmana velice důležité. Dělá mi radost každá maličkost, která znamená zlepšení při zápase. Věřím, že díky poctivému přístupu k tréninku dochází k neustálému zlepšování.“
Teď čeká oba reprezentační týmy turnaj EBSL v Algheru. Jak se těšíš a jaké výsledky by sis přál?
„U obou kategorií si samozřejmě přeju úspěch. Mužská reprezentace začíná s Litvou, za mě velice nebezpečný soupeř, porazil nás v Baku (2:3), má svoji hru postavou na fyzické a silové připravenosti a má v útoku skvělého střelce, to je rozdílový hráč. Za mě půjde o klíčový zápas turnaje. Pokud bychom ho zvládli, tak nás to nastartuje. Věřím tomu. U žen bude turnaj také náročný, ale začínáme se Švédskem, které jsme loni porazili. Takže budu pozitivní, zvládneme to. Jinak se hrozně těším, destinace je famózní. Určitě si to všichni užijeme.“
 |
 |
