Byl jediným českým hráčem na nedávném World Winners Cupu. PETR POLANKA přitom začal s plážovým fotbalem teprve před půl rokem, kdy se objevil v Amatérské lize v dresu FC Malibu Mladá Boleslav. Následně nastupoval ve Fortuna Beach Soccer League za Duklu a před dvěma týdny se představil v italském Algheru i na MS klubů za slovenský tým FC ViOn. Ve čtyřech zápasech vstřelil dva góly, z toho jeden výstavní proti pozdějším vítězům z ASD Napoli. „Kdo váhá nad tím si tento sport vyzkoušet, tak to určitě doporučuju,“ říká v rozhovoru pro náš web.
Během pěti měsíců ses z Amatérské ligy přes Fortuna Beach Soccer League dostal až na mistrovství světa klubů. Jak se to celé seběhlo?
„Celkově mě ten příběh překvapil, když se za ním ohlédnu. Byla to i souhra nějakých okolností, sám jsem to ani neplánoval. Začalo to dohodou mezi Adamem Lackem a naším manažerem Jardou Bílkem z mateřského Malibu, kde už skoro 15 let hraju futsal. Že zkusíme i nějaký jiný sport, mělo to pro nás být zároveň zpestření letní pauzy. Přihlásila se Amatérská liga v plážovém fotbale. Mám rád nové výzvy, všechny nové sporty, kde se kope nebo hraje s míčem. Určitě jsem to chtěl zkusit, první zápas mě chytnul, dal jsem i nějaké góly. Odehrál jsem celou Amatérskou ligu, která se mi moc líbila, až na ten první zápas, který jsme hráli asi v osmi stupních a pršelo.“ (usměje se)
A rázem přišla nabídka z Dukly, za kterou jsi nastupoval ve Fortuna Beach Soccer League…
„Sport je progresivní, nadchnul mě. Když pak přišla nabídka z Dukly zkusit si Superligu, tak jsem neváhal. Bylo to skrze letní pauzu, kdy se nehraje fotbal ani futsal. Okamžitě jsem kejvnul a zahrál jsem si i nejvyšší soutěž v Česku. Pak už to vypadalo, že pro mě sezona skončila, ale ozval se slovenský ViOn, jehož kostra hraje právě za Duklu. Pozvali mě na World Winners Cup, klubové mistrovství světa. Zezačátku jsem moc netušil, jaká bude úroveň, ale kejvnul jsem hned. Takhle nějak ten příběh na tomhle turnaji pro mě pro tuhle sezonu skončil. Myslím si, že zároveň nějakým způsobem hezky a jsem za něj moc rád.“
Byl to asi pořádný skok z Amatérské ligy až na World Winners Cup, kde se představily i největší světové hvězdy…
(usměje se) „Skok to byl velký, když to porovnám s úplným začátkem. Nebo ten můj první zápas a ten poslední… Troufám si říct, že i individuálně, hlavně takticky, jsem se posunul a do toho sportu pronikl trochu více, než samozřejmě před těmi pěti, šesti měsíci. Byl to obrovský skok samozřejmě pro mě i celkově pro tým.“
Na turnaji v Algheru jste měli extrémně těžkou skupinu. Střetli jste se s pozdějším vítězem ASD Napoli s několika italskými reprezentanty, v podstatě kompletním dánským národním týmem pod názvem Copenhagen BSC a nigerijským celkem Kebbi BSC. Jaké pro tebe bylo potkat se na hřišti s velkými jmény plážového fotbalu?
„Osobně jsem ty týmy tolik neznal, ale co říkali kluci, tak to byla skupina smrti. Když jsem se pak chodil dívat na jiné zápasy, tak jsem těch týmů poznal více. A lepších jich tam celkově moc nebylo. Nebo co se týče nasazení, koho jsme mohli dostat. Byli jsme v posledním koši, takže bylo jasné, že dostaneme nějaká těžká mužstva, což se splnilo do puntíku. I výsledky bohužel hovoří za všechno, ale v mých očích to mohlo být určitě lepší. Propadli jsme v závěrečných třetinách, což byla škoda. Na druhou stranu ty týmy zase ukázaly, proč patří mezi nejlepší na světě.“
Kdo z nich byl pro tebe nejtěžší soupeř?
„Upřímně se mi individuálně nehrálo dobře na tu Kodaň, která byla nejdisciplinovanější a taková nejtýmovější. Proti nim se hrálo těžko, nedostávali jsme se ani moc do šancí. Hráli opravdu dobře organizovaně. A nejtechničtější, nejvíce individualit a nejkrásnější plážák hrála Neapol, která se stala i mistrem světa.“
Po třech prohrách ve skupině jste alespoň zvládli zápas o konečné 23. místo proti portugalskému týmu CB Viseu. To muselo potěšit, mám pravdu?
„Určitě! Jak se říká u nás v Čechách i na Slovensku: Konec dobrý, všechno dobré. Takže to platí určitě. Nálada i přes porážky nebyla špatná, ale nikdo nechce dostávat příděly, takže jsme se snažili aspoň poslední zápas vyhrát, trošku se z toho oklepat, což se podařilo. Asi budu mluvit i za kluky, že na téhle úrovni a vzhledem k tomu, jaký jsme tam měli kádr oproti jiným, se dá tahle výhra považovat za nějaký dílčí úspěch.“
Na turnaji ses dvakrát prosadil, hlavně trefa proti ASD Napoli byla výstavní. Na tu asi nikdy nezapomeneš, že?
„Je to tak, za tu moji krátkou působnost v plážáku jde asi o nejhezčí gól. Zpětně se ukázal ještě jako cennější, protože jak se říká: Gól mistrům světa nedáš každý den… I z tohohle pohledu si ho cením nejvíc v tomhle sportu a určitě na něj nikdy nezapomenu.“
Hraješ fotbal a futsal, dokonce patříš do reprezentace ve footgolfu. Jak sis našel čas na další sport?
(směje se) „Doma každý rok čekají, s čím novým zase přijdu. Musím poděkovat rodině, která nejenže je velmi tolerantní, ale navíc mě v mých aktivitách podporuje a například na zápasy plážáku byli často přítomni, protože malou prostředí areálu a písek samozřejmě taky učaroval. A když mě nějaký sport chytí, tak se od něj těžko odpoutávám. Je to určitě na úkor něčeho. Zkombinovat to ještě s velkým fotbalem je časově těžší, ale zároveň jsem si udělal takové dílčí časové minisezony, když to tak řeknu. Zároveň to zapadá za sebe, každý ten sport se hraje v podstatě v jiném časovém období, takže se to dá napasovat na sebe a tolik se to nebije mezi sebou. Do příští sezony to ale budu muset skloubit ještě nějak lépe… Plážák mě každopádně zaujal, ten bych tam určitě rád ponechal.“
Nevím, jestli si plážový fotbal registroval už dřív, ale co na něj jako sport říkáš? A doporučil bys ho ostatním?
„Určitě bych ho doporučil. Když jsem byl malej, tak mými vzory byli brazilští fotbalisté. A mým snem bylo vždycky hrát na sluníčku, u moře, na pláži, to tenhle sport nabízí. Je to zábavný, rychlý a i hodně na techniku. Spojení těchto atributů a i to prostředí, které jsem zažil teď v Itálii u moře, bylo něco neskutečného. A dodalo mi to i nějakou motivaci, že bych si to ještě určitě rád zopakoval. Takže kdo váhá nad tím si tento sport vyzkoušet, tak to určitě doporučuju, protože za mě je to s tím prostředím jeden z nejlepších sportů.“
 |
 |
