V roce 2012 se poprvé objevil Petr Mandík na mezinárodní scéně, když byl členem reprezentace na turnaji Evropské ligy v Haagu. Během následující zimy se stal hráčem Bohemians 1905 a díky novému angažmá se zúčastnil dvou mezinárodních klubových turnajů v Praze. Ta největší výzva však přišla až začátkem června tohoto roku, když společně s dalšími klokany odcestoval na Ligu mistrů do italské Catanie.
Měl tak poprvé šanci si zahrát proti hráčům jako jsou Ramiro Amarelle, Angelo Schirinzi, Stephan Leu nebo Eudim. Petr Mandík na sebe během turnaje upozornil nejen výkony, ale jeho netradiční selfie fotka s Janem Kollerem se dokonce objevila pod názvem „Těžký je život plážového fotbalisty“ na informačním serveru sport.cz.
Úvodní zápas s moldavským mistrem CS Djoker byl velmi dramatický. Rozhodnutí padlo až v prodloužení. Jaká v průběhu zápasu panovala atmosféra v týmu?
Před úvodním zápasem nás trochu rozhodil posun začátku duelu z 10 na 18h, který byl kvůli tomu, že se Moldavanům při příletu ztratily dresy. Dlouho jsme nevěděli, co se tedy bude dít. Soupeře jsme neviděli a ani nevěděli, co od něj čekat. Měli jsme spoustu vyložených šancí, ale buď jsme trefili tyč nebo gólmana. Asi sedm vteřin před koncem jsme dostali spornou branku, kdy se balon tak nějak povaloval na čáře a šlo se do prodloužení. V poslední vteřině ale Kubi (pozn. Michal Kubice) vstřelil neuvěřitelnou branku po špatné rozehrávce gólmana Moldavanů. Trefil se z voleje přes celé hřiště a balon zapadl rovnou do sítě. Nakonec se ukázalo, že to bylo hodně důležité vítězství. Nálada byla dost rozporuplná, soupeř to byl k poražení.
Ve druhém zápase skupiny jste vysoko prohráli 2:7 se švýcarským Bernem, s jedním z největších favoritů turnaje. Odpovídal výsledek předvedené hře?
Duel s Bernem byl prakticky v režii Švýcarů. Na jejich straně byla obrovská kvalita ze strany Tahiťanů a kapitána Leua. Dokud byly síly, tak jsme hráli vyrovnaně. Ale v průběhu zápasu bylo znát, že mají za sebou v této sezóně mnohem více odehraných kvalitnějších zápasů než my.
Poslední zápas skupiny proti anglickému týmu Portsmouth BSC jste vyhráli jasně 7:2, kdy se podle vás zápas zlomil ve prospěch klokanů?
Poslední zápas rozhodoval o našem úspěchu a neúspěchu v turnaji. Prakticky rozhodnuto bylo při stavu 2:0, gól dal myslím Dino (pozn. Jan Koller), a to nás tak nějak všechny uklidnilo.
A přišlo play-off a osmifinálová výzva proti italskému šampiónovi. Duel s klubem Milano BS jste prohráli nešťastně 2:3. Co chybělo k tomu, abyste vedení udrželi?
Zápas s BS Milano byl pro všechny zážitek. Soupeře jsme během turnaje viděli hrát několikrát a věděli jsme, že mají obrovskou kvalitu. Průběh zápasu byl ale velice vyrovnaný. Dá se říct, že ve druhé třetině jsme byli i lepší. Rozhodla až poslední minuta, ve které jsme dostali nejdříve branku na 2:2 po ztrátě balónu ve středu hřiště a rozhodující branku jsme inkasovali patnáct sekund před koncem přímo z rohu. K vítězství nám chybělo více zkušeností se zápasy s takto kvalitními týmy v takových situacích. Na Milánu bylo vidět, že bylo poslední třetinu v křeči. Dokonce se u nás v kabině po zápasu zastavil Amarelle a pogratuloval ke skvělému výkonu.
jaké jsou vaše celkové dojmy z celé akce?
Kdyby nám někdo před turnajem, že prohrajeme s Milánem v osmifinále těsně 2:3, asi bychom to brali. Ale ta poslední minuta nás mrzí. Mančaft a partu jsme měli klidně až do semifinále. Byla velká škoda, že jsme se nedostali dále, ale alespoň bude co překonávat příště. Teď budeme chtít vyhrát znovu českou ligu, abychom se kvalifikovali na příští ročník. A pak to bude opět boj o finance, abychom mohli na turnaj i odcestovat.
