Rok od roku jdou stále nahoru. BS Villagers Uherské Hradiště obsadili v letošním ročníku Fortuna Beach Soccer League krásné 3. místo, poprvé v historii získali medaili. Při nedělním Final Four sehráli „Vesničani“ sympatický semifinálový duel s Bohemians (5:7), v utkání o 3. místo si pak jasně poradili s Motorletem 5:0. Sezonu jediného mimopražského týmu české nejvyšší soutěže hodnotil PAVEL DVOULETÝ, autor 11 tref v sezoně.
Berete bronzovou medaili, jste spokojení?
„Jsme. Nicméně jsme si to představovali trošku jinak. S Bohemkou jsme to na začátku asi možná… Podcenili, to je asi to slovo. Ale máme třetí místo, buďme rádi za to.“
V semifinále s Bohemians jste prohrávali po dvou třetinách už 1:5, pak během pár minut ve třetí třetině snížili na rozdíl jedné branky. Cítili jste, že zápas šel ještě zvrátit?
„Šlo to, šlo to. Bohužel ale asi hvězdy nebyly srovnané tak, jak normálně. Nevím… Samotného mě to mrzí, protože jsme na to měli, ale Bohemka je kvalitou lepší. Momentálně ještě jo.“ (usměje se)
Loni jste se do Final Four probojovali poprvé a skončili čtvrtí, letos berete třetí místo. Půjde to tedy každým rokem nahoru?
(usměje se) „Doufám, že jo. Nejlepší by bylo být první, ale budeme rádi i za druhé. S klukama furt sbíráme nějaké zkušenosti, takže si myslím, že postupem času do finále určitě půjdeme.“
V letošním ročníku Fortuna Beach Soccer League jsi nastřílel 11 gólů, patřil jsi mezi nejlepší střelce celé soutěže. Jak hodnotíš sezonu z osobního hlediska?
„Abych řekl popravdě, tak je to normální, stejné jako před rokem. Nevnímám to ani teď, že bych dával tolik gólů. S klukama hrajeme jako tým a góly jsou společné. Není to o tom, že bych dával góly sám. S klukama si vypracujeme nějaké šance a já mám většinou to štěstí v ní být a dát gól. Pocity mám furt stejný jako před rokem, furt jsem Vesničan.“ (usměje se)
Letos jste byli jediným mimopražským týmem v soutěži, navíc to nemáte hodinu cesty. Jak náročné je pro vás dojíždět?
„Je to dost náročné. Jezdíme jenom vlakem, což je třeba tři a půl, čtyři hodiny cesty. Už jenom ta samotná cesta je dost náročná. Když sem dojedeme, jsme unavení. Je to výzva. S klukama jsme si ale řekli, že to kousneme jako každý rok. To cestování nám stojí za to.“
Miroslav Tomaštík a Jakub Janík se už loni dostali i do reprezentace. Je to motivace i pro vás další, že šance zahrát si i na mezinárodní úrovni tady je?
„Samozřejmě, určitě. Do reprezentace chceme všichni. Výběr je ale trošku užší, takže je to strašně individuální. Asi Kuba Janík s Mírou Tomaštíkem na to mají víc, možná tento rok to bude jinak, nevím.“
