Nejmladší reprezentantka Anička Ciznerová: Plážák mě moc baví. Chci medaili

Patnáct let, osm měsíců a 14 dnů. V takovém věku nastoupila ANNA CIZNEROVÁ ke svému prvnímu zápasu za seniorský národní tým. Stala se tak historicky nejmladší reprezentantkou. Nervozita před debutem? Ta samozřejmě padne na každého, navíc v tak mladém věku. „Byla, asi každý by byl nervózní. Ale ráda jsem reprezentovala se lvíčkem na prsou,“ říká aktuálně 16letá slečna, která finišuje svůj návrat po vážném zranění kolene. Na nový ročník by už měla být připravená.

Od sedmi let hraje Anička Ciznerová fotbal, ke kterému se dostala přes staršího bráchu. Od samého začátku nastupuje za Slavii. Zároveň se snaží prosadit v atletice, které se věnovala už jako malá a vrátila se k ní během pandemie koronaviru. „Zjistila jsem, že mě baví,“ říká. Teď závodí za pražskou Duklu, zatím zkouší různé disciplíny. Mezi její největší úspěchy patří 7. místo na MČR v běhu na 2000 metrů překážek.

K fotbalu a atletice ještě jezdí na koni a hraje na klavír. S plážovým fotbalem začala v zimní přípravě na přelomu let 2021 a 2022. „K plážáku mě přivedla a v začátcích mi pomáhala Mody,“ zmiňuje českou legendu a aktuálně hrající asistentu české reprezentace Markétu Matějkovou, se kterou se zná právě z fotbalové Slavie.

V národním dresu odehrála první zápasy už v květnu ve dvou neoficiálních přípravných duelech proti elitnímu polskému celku Lady Grembach. Hned v prvním utkání se při prohře 2:3 dokonce střelecky prosadila. V české Superlize nastupovala v dresu BS Praha, v pěti zápasech loňského ročníku vstřelila dva góly.

Do prvního čistě mezinárodního utkání nastoupila 1. července v Nazaré proti domácímu Portugalsku. U debutu byly i její rodiče a bratr, kteří se přiletěli na pobřeží Atlantského oceánu podívat. „Měla jsem radost, že mě a holky přijely podpořit. Byla jsem ráda, že jsme měli v hledišti pár fanoušků.“

Za loňský rok odehrála 12 zápasů, naskočila do turnajů ve Women´s Euro Beach Soccer League, Mundialita i kvalifikace na ANOC World Beach Games. Plážový fotbal ji chytil. „Baví mě to moc a je dobré, že se můžeme podívat i mimo Českou republiku a srovnat síly s ostatními soupeři,“ zmínila.

I přes svůj věk dokázala s omnoho zkušenějšími spoluhráčkami i protihráčkami držet krok. Do českého týmu bez problémů zapadla. „Pro mě je to čest. Myslím si, že holkám to nevadí. Chtějí mě to naučit, předat mi zkušenosti. Parta je tady dobrá, takže si není na co stěžovat,“ povídá o věkovém rozdílu.

Co ale Aničce Ciznerové nebylo přáno? Gólová radost. Sice se prosadila v už zmíněném prvním utkání proti Lady Grembach, proti reprezentačnímu výběru se ovšem netrefila. Dočkáme se tedy v nové sezoně gólu? „Ne…“ usměje se na začátek odpovědi. „Jo, snad to tam spadne. Spadlo to tam proti Polkám, tak by mohlo konečně i v oficiálním zápase,“ dodá.

Do příležitostí se přitom dostávala často. Její fyzicky náročný styl dělá soupeřkám velké problémy. „Nevím, vždycky proti mně ta gólmanka chytá!“ zmiňuje opět s úsměvem. V kvalifikaci na World Beach Games v Catanii zařídila gól, když po rozehrávce rohového kopu si italská soupeřka srazila míč do branky. Jenže branka byla zapsána jako vlastní.

Během loňského roku poznala hned několik soupeřek. Čtyřikrát si zahrála proti Anglii, dvakrát proti Ukrajině, Itálii a Španělsku, jednou proti Portugalsku a Švédsku. Proti jakému týmu se jí hrálo nejhůře? „Tak to je těžký… V Nazaré to byly určitě Ukrajinky, které jsou hodně silové a i dobré. Těžké to je i proti Italkám, které jsou podobně dobré jako Ukrajinky.“

„Mrzí mě, že nedokážeme urvat nějaké body. Je to škoda, protože na to máme,“ zmiňuje 16letá útočnice. Z 12 soutěžních zápasů Češky loni vyhrály jediný, když v utkání o 5. místo v kvalifikaci na World Beach Games zdolaly Švédsko 3:2. V Nazaré ještě uhrály remízu s Anglií, se kterou padly až v prodloužení.

Zářijové Superfinále WEBSL v Cagliari pro ni nicméně skončilo smolně. V závěrečném utkání proti Anglii se zranila. Diagnóza byla velmi nepříjemná: problémy s čéškou a podezření na poranění menisku. Následovala dlouhá rekonvalescence…

„V posledních minutách posledního zápasu s Anglií jsme se srazily s útočnicí při bránění a odneslo to moje koleno,“ vzpomíná Anička na nepříjemný moment. Od září se tak musela dávat dohromady. „Doufám, že už to bude v pořádku. Mám kolem sebe pár lidí, kteří mi pomáhají vrátit se do formy.“

Teď už si nicméně znovu užívá radost na písku. Už se naplno zapojila do přípravy na novou sezonu, ve které čeká ženský národní tým hned několik zajímavých turnajů. Na konci června se poprvé v historii představí na Evropských hrách v Polsku. „Na sezonu se těším moc. Doufám a přeju si, abychom přivezly z Evropských her, které nás čekají jako první, medaili,“ dodává na závěr.