Filipe, nejprve mi dovol, abych ti pogratuloval k víkendovému triumfu na galavečeru, kdy jsi byl vyhlášen jako nejlepší plážový fotbalista v roce 2018. Co pro tebe osobně takové ocenění znamená?
Já Ti moc děkuji. Děkuji za gratulace i ostatním, bylo jich vážně spousta. Prvenství v této anketě pro mě znamená strašně moc. Když jsem s plážákem začínal, tak by mě v životě nenapadlo, že to někdy vyhraji. Ale zúročila se moje práce v tréninku a láska k tomuto sportu. Nicméně, Já si o sobě myslím, že jsem kluk do party a preferuji spíše kolektivní trofeje.
Pamatuji si, že v červenci roku 2014 jsem odjel na svůj první mezinárodní turnaj za českou reprezentaci do Běloruska. Turnaj se mi řekl bych povedl, a proto začaly chodit i další pozvánky. Moc rád na to vzpomínám.
Co jsi dělal v loňském roce jinak, že jsi šel výkonnostně nahoru?
Tak to vím naprosto přesně. Dělal jsem všechno stejně, akorát jsem si přepnul hlavu. V nároďáku pomalu končili hráči, kteří táhli mančaft vlastně skoro až od počátku, co se u nás plážový fotbal hrál. Ze mě se pomalu stával zkušený hráč a už nebylo kam uhnout. Začal jsem si obrovsky věřit.
Jak vnímáš uplynulý rok? byla z tvého pohledu minulá sezóna tvá doposud nejlepší?
Tak z té individuální stránky rozhodně, ale jak jsem řekl, pro mě je nejdůležitější tým a nám se bohužel podruhé za sebou nepodařilo postoupit do finále EBSL, což je obdoba fotbalového mistrovství Evropy, což mě mrzí doteď.
Co očekáváš od letošního roku, který je akcemi plážového fotbalu doslova nabitý?
I přesto, že se omladil A tým, čekám, že budeme v Evropě konkurenceschopní. Nemyslím tím třeba Portugalce nebo Španěly, to je prozatím trošku jiný sport, ale myslím, že třeba s Německem bychom se mohli měřit, i když hrají Divizi A.
Jaké cíle sis stanovil do letošní sezóny?
Pro mě jsou cíle naprosto jasné, postup do finále EBSL a tam se probojovat až do Promotion finále a zahrát si baráž o postup do Divize A. Dále bych chtěl postoupit ze základní skupiny v kvalifikaci na mistrovství světa, tím bychom si zaručili dalších 5 velice kvalitních utkání.
Kdyby sis mohl vybrat „čtyřku“, s kterou bys chtěl hrát a „čtyřku“ proti, které bys nastoupil, jaké by to byly?
To je dobrá otázka. Moje čtyřka by byla: Malina – Mižár, Radosta, Já a Llorenc Enzo Gomez, na střídačce Klíma a Ozu. Proti: Víšek – Stejskal, Chalupa, Salák, Boček, na střídačce Kovařík a omladil bych je Madjerem.
Máš nějaký sportovní vzor? S kterým plážovým fotbalistou by sis chtěl jednou zahrát?
Vzory jsem nikdy neměl, ale můj nejoblíbenější sportovec je Jarda Jágr a z fotbalistů, již od mládí, Karel Poborský a Francesco Totti. Zahrát bych si chtěl se zmiňovaným LLorencem.
Jak jsem již zmínil výše, rok 2019 je v plážovém fotbalu plný nespočtem akcí. Která akce je pro tebe osobně vrcholem roku?
Vrchol je finále EBSL, ale cesta na turnaj bude dlouhá, složitá, ale je rozhodně v našich silách se kvalifikovat.
Plážový fotbal se neustále vyvíjí. Jak vnímáš ty její neustálý posun?
Je to dobře, ten sport si to zaslouží. Přál bych si, aby to směřovalo k tomu, že české sportovní kanály budou vysílat zápasy reprezentace nebo Superligy.
Chtěl bys na závěr našeho rozhovoru někomu poděkovat nebo někoho vyzdvihnout?
Můj největší dík patří Martinu Chalupovi, který mě ke sportu přivedl a měl semnou trpělivost. Dále samozřejmě mým rodičům a snoubence, od kterých jsem měl a mám stoprocentní podporu a zázemí. Potom všem, co se pohybují okolo plážového fotbalu, ať je to Honza Dámec, Kuba Jeřábek nebo Martin Starec a dalším, spoluhráčům – hlavně Davidu Radostovi, abych měl klid 😊, starším hráčům, kteří už nejsou v mužstvu, ale i současným spoluhráčům. Nesmím zapomenout ani na trenéry Martina Dlouhého a Václava Spala. Díky za vše, uvidíme se na písku.
