Jan Koller uvažuje o tom, že se znovu postaví do reprezentačního útoku. Ovšem nenechte se mýlit, velký comeback nejlepšího střelce v dějinách národního týmu se nechystá. Brzy čtyřicetiletý fotbalista se nechce vrátit na trávníky, ale začíná objevovat kouzlo plážového fotbalu.
Dnes vpodvečer se na mezinárodním turnaji v pražských Záběhlicích vynořil z hlubokého písku po své druhé zápasové zkušenosti s tímto sportem.
Místo burácení desetitisíců fanoušků na tribunách, na což byl Jan Koller zvyklý během fotbalové kariéry, tvoří kulisu jeho seznamování s plážovým fotbalem reprodukovaná hudba.
V nafukovací hale v pražských Záběhlicích oblékl dvoumetrový habán dres Bohemians 1905, hned zkraje zápasu se proti soupeři z Bratislavy uvedl gólem a připustil, že i při svých zkušenostech nebyl před výkopem úplně v klidu.
„Byl jsem před tím zápasem trošku nervózní, přeci jen je to pro mě úplně jiný sport. Sice se jedná o fotbal, ale jsou tam úplně jiné věci než v normálním fotbale. Takže jsem rád, že jsme ten zápas zvládli. Kluci mi pomohli, je vidět, že spolu hrají dlouho a jsou sehraní. Ta premiéra pro mě byla o to snazší,“ pochvaluje si Koller po vítězství 5:0.
U premiérové zkušenosti Jana Kollera s plážovým fotbalem byl reportér Jan Kaliba
A nahlas vstřebává jedny z prvních zkušeností s novým sportem. „Neznám vůbec taktické věci u tohoto sportu, takže jsem přijel dřív, abych stačil všechno vstřebat. Něco mi řekli: kde stát, nějaké signály. Snad jsem ty úkoly plnil,“ věří Koller.
Navíc popsal i další novinky, se kterými se seznámil. Na fotbale jsme zvyklý, že míč neskáče, držíte si ho u nohy, přihrávky po zemi, i ten pohyb na tom terénu je komplikovanější. Hraje se na boso, to je taky znát, že člověk nemá boty a cit není takový jako s kopačkami. Je to hodně rozdílné.“
Na rozdíl od slunné brazilské pláže Leme v Rio de Janeiru, kde tenhle sport před lety vznikl, v záběhlické hale je písek nepříjemně vlhký a studený. I proto někteří hráči přece jen mají obutí, speciální ponožky. Zato Jan Koller si jenom ovázal své obří palce.
„Oni mají nějaké speciální ponožky, to jsem nikde nesehnal, takže jsem si olepil palce izolačkou,“ říká Jan Koller, který dojíždí do Česka z Monaka, kde trvale bydlí. Takže by se mohlo zdát, že pro trénink plážového fotbalu má ideální podmínky.
Jenže zdání klame, pro tenhle sport není v malém knížectví příliš prostoru. „Spíš se věnuji plážovému volejbalu, to se tam dá. Ale na plážový fotbal tam moc hřišť není,“ konstatuje nejlepší reprezentační střelec.
Návrat do školy
Kromě plážového volejbalu a jiných kratochvílí, baví ho třeba hrát lední hokej, začal Jan Koller od letoška intenzivně studovat francouzštinu, aby i ve svém novém frankofonním domově našel uplatnění.
Tím se Koller vrací do dětských let. „Ve škole normálně od devíti ráno, do tři čtvrtě na čtyři, na šest hodin. Je nás ve skupině sedm, normálně s profesorem. Oni mě ani nepoznali, jsou ze všech koutů světa. Jsem tam v klidu.“
Poprvé v životě se tak Kollerovi stalo, že kvůli škole musel jít fotbal stranou. Kvůli učení totiž vynechá jarní část sezóny klasického fotbalu, který hraje za svou rodnou Smetanovu Lhotu.
Zato po písku ho možná uvidíme znovu běhat v národním dresu, podobně jako slavní fotbalisté před ním – třeba Francouz Cantona nebo Brazilec Romário – přemýšlí o reprezentaci v tomhle malém sportu.
„Tohle je zkouška, jestli na to vůbec budu mít. Zatím se to nedá říct, musím si ten sport pořádně osahat a pak se uvidí,“ říká Jan Koller o turnaji, který v pražských Záběhlicích pokračuje i o víkendu.
Článek je možné najít zde, Na adrese originálního zdroje je možné najít i audio nahrávku.
