Dlouhé roky válela za Spartu, se kterou třináctkrát vyhrála českou ligu a zahrála si i Ligu mistryň. Vyzkoušela si i prestižní švédskou ligu, kde s týmem Örebro skončila druhá. V reprezentaci nastřádala 76 zápasů a vstřelila 12 gólů. V září 2021 nicméně IRENA MARTÍNKOVÁ ukončila bohatou fotbalovou kariéru a vrhla se na plážový fotbal. Stala se velkou postavou ženského národního týmu. „Už kdy se jde na stadion, tak tam hraje příjemná muzika. Atmosféra je úplně skvělá, dost mě to nabíjí, je to hezký,“ říká v obsáhlém rozhovoru pro web Beach Soccer Czech.
Pomalu se rozjíždí nová sezona, jak se těšíš?
„Těším se moc, cítím se dobře. (usměje se) Přes zimu jsme se s týmem průběžně připravovali na nadcházející sezonu. Samozřejmě chybělo zápasové vytížení, takže rozehranost chybí, ale věřím, že do Evropských her to všechno doladíme.“
Jako první nás čekají dva přípravné duely proti Nizozemsku, poprvé se v národním týmu ukážeš i doma v Praze. Přijde se podívat rodina?
„Ještě nevím…“
Nedávno proběhl los skupin Evropských her, který nám přidělil Polsko a Portugalsko. Co říkáš na soupeře?
„Abych řekla pravdu, takový přehled ještě nemám. Ale holky psaly do naší skupiny na Whatsappu a přály si právě Polsko a Portugalsko, což jim vyšlo. Tak uvidíme, jak to dopadne.“ (usměje se)
Jak ses k plážáku vůbec dostala? Nebo proč vlastně plážový fotbal?
„Před dvěma lety na mě vyskočil plážák na Facebooku. Napsala jsem na oficiální mail, jestli by mi mohli posílat více informací o turnajích a podobně. Potom mi napsala Marťa Cross (Martina Folprechtová), že jsem měla takový zájem o beach. Říkala jsem jí, že jsem podepsala novou smlouvu se Spartou a že na to nebudu mít čas, že to necháme být třeba někdy do budoucna. Odepsala, že OK. A po roce někdy loni v červnu, červenci: Tak co? Nechceš si jít zahrát ten plážák? A já jí na to napsala, protože jsem ukončila fotbalovou kariéru rok předtím v září, že by to chtělo něco po tom roce začít dělat. Takže jsem šla na trénink…“
Takže to bylo vlastně z tvé vlastní iniciativy?
„No, to zase nevím… Napsala jsem, ale myslím, že mě spíš Marťa do toho hodně postrčila. Ne trošku, ale fakt hodně.“
Jak velký rozdíl je hrát plážový fotbal oproti tomu normálnímu?
„Samozřejmě je to úplně jiný sport. Menší hřiště, menší brány, méně lidí… Vždycky jsem si myslela, že jsem takový vytrvalostní typ hráče. A tady je to spíš takový silovější, jak je to v písku. Musí se zabrat, udělat si dvě hřiště tam a zpátky a hned se jde střídat. V tomhle to je určitě jiné. Je tam více šancí, více se střílí, jak je to hřiště menší.“
A asi taky i více osobních soubojů…
„To bych zase řekla, že s tím balonem je to podobné.“
Jak se ti líbí atmosféra během zápasů, kdy hraje hudba, do toho mluví moderátor?
„Musím říct, že to je strašně příjemné. Už když se jde na stadion, tak tam hraje příjemná muzika. Atmosféra je úplně skvělá, dost mě to dobíjí, je to hezký.“
Loni v srpnu a v září jsi zažila první dvě akce s reprezentací. Jak jsi byla spokojená?
„Jelikož jde o týmový sport, tak to vezmu jako první z týmového hlediska. Holky mají neskutečný potenciál, jsou technické. Každá má v sobě něco, co je pro ně výjimečné. Chtěla bych, aby to rozvíjely. Myslím si, že vím, proč tady jsem. Takže jsem ráda.“
A proč jsi tedy tady?
(usměje se) „Sama v sobě jsem si určila, že bych jim chtěla dát trošku pozitivity. Když jsem byla na prvním tréninku a slyšela jsem o zápasech, co se stalo a nestalo, tak mi přišlo, že celý tým je psychicky hodně dole. Říkala jsem si, že tohle je potřeba zlepšit. Protože když jsem viděla holky na tréninku, tak jsou fakt skvělé. Doufám, že se mi to snad i trošku povedlo je uklidnit a dát jim trošku pozitivity.“
V Catanii jste porazily Švédky, výhra v oficiálním zápase přišla po dlouhých třech letech. Byla to velká radost?
„Jo, já mám radost z každé výhry stejnou. Taky jsem holkám po tom zápase říkala, aby si zapamatovaly tenhle moment, protože je to něco výjimečného.“
Může taková výhra pomoct sebevědomí i do dalších let?
„Určitě! Když se budou čím dál víc dostávat takové věci do podvědomí, ať už je to v uvozovkách jen slovíčkaření. Protože hlava neví, co je pravda, co je lež, co je vtip… To se snažím holkám říkat, aby byly pozitivní a mluvily k sobě jenom v tom nejlepším slova smyslu a vždycky si našly to nejlepší v sobě. A je jedno, jestli děláš fotbal, práci nebo koníček. Tak by to mělo být.“
Hned v prvním utkání proti Itálii ses postarala o gól ranou z autu, výhru proti Švédsku jsi zařídila klíčovými momenty (gól na 2:1 a asistence na 3:1). To je slušná bilance na „nováčka“…
„Jsem ráda, že jsem mohla přispět nejen tou pozitivitou, ale i góly a nahrávkami a celkově snad i nějakým klidem na place. To je důležité. Myslím si, že když se holka uklidní, tak dokáže mnohem víc, než když je až moc nabuzená, přemotivovaná a podobně. V tu chvíli musí spíš maličko ubrat, protože vím, že to škodí.“
Dočkáme se někdy v plážáku i ségry Lucky?
„Tak to nevím, to byste se museli zeptat ji. (usměje se) Každopádně vím, že fotbal miluje minimálně stejně tak jako já. A já říkám, že když někdo miluje fotbal, tak je to láska na celý život. Věděla jsem, že budu hrát fotbal, dokud zdraví dovolí. Takže to, že přišlo tohle, je skvělé, mám velkou radost. A myslím si, že je skvělý, že mám holkám co předat. Jak své zkušenosti nabité z fotbalu, ze zahraničí, z Ligy mistryň, z reprezentace… Tak i mimo hřiště. A zkušenosti potom jako by poslat dál i na hřiště do hry. Tohle mě teď naplňuje. Kdybych měla hrát jenom plážák, tak by mi to asi nedávalo takový smysl, jako když mám holkám možnost něco předat.“
Takže to bereš i jako novou motivaci nebo výzvu i sama pro sebe?
„Ano, tohle je pro mě ta největší motivace, co je. Že můžu předávat něco, co jsem se naučila, a něco, co vím, že je dobré pro každého člověka.“
Zároveň jako známá osobnost můžeš působit jako dobrá ambasadorka plážového fotbalu v Česku. Díky tobě teď může reprezentace posílit i o další hráčky. Souhlasíš s tím?
„Jo, ale samozřejmě nechci nikoho přetahovat z fotbalu sem. Chci, aby každý dělal to, co má rád a co chce. Neškodil druhým a žil podle sebe. Jestli chce hrát fotbal, házenou, beach fotbal, volejbal. Ať si každý vybere. Je to jedno, hlavně, ať jsou lidi spokojení.“
Děkujeme za rozhovor a ať se daří!
