Mají na starost asi tu nejdůležitější pozici v plážovém fotbale. Reprezentační gólmanky HANKA LIMBERGOVÁ a BÁRA MIKINOVÁ budou hájit českou branku na Evropských hrách, které startují v úterý. Společně mají za sebou už přípravné dvojzápasy v Polsku a doma proti Nizozemsku, nyní je v této pozici čeká první velký turnaj. Jak se k plážovému fotbalu dostaly? Co pro ně znamená národní tým a účast na Evropských hrách? A jak hodnotí práci trenéra brankářů Tomáše Věnečka? Na to vše odpovídaly v dvojrozhovoru pro náš web.
Jak jste se k plážáku vůbec dostaly?
Bára Mikinová: „K plážovému fotbalu mě přivedla kapitánka Markétka Matějková, se kterou se potkáváme na velkém i malém fotbale. Jednou se mě zeptala, zdali bych to nechtěla zkusit i v písku. Popravdě, první trénink byl trochu šok. S klasickým fotbalem se plážový fotbal nedá vůbec srovnávat. Nestabilní povrch a s tím spojený pohyb v písku, technika hry a nepředvídatelné odrazy míče… V týmu jsou ale zkušené hračky, které mi pomáhaly k zlepšení již od samého začátku, a díky nim jsem se dokázala do týmu postupně zapracovat.“
Hanka Limbergová: „K plážáku jsem se dostala přes spoluhráčku, se kterou hraju velký fotbal, Strahovskou ligu a neregistrovanou ligu v 8+1. V létě 2021, když se měla hrát Superliga, tak se mě zeptala, jestli bych si to nechtěla jít vyzkoušet. Bohužel na první kolo jsem nemohla a druhé se nakonec zrušilo. Když se pak začalo na jaře na plážáku trénovat, šla jsem si to vyzkoušet rovnou na trénink, kde byly holky, co už to hrají několik let. Asi bych lhala, kdybych řekla, že mě plážák chytnul hned po prvním tréninku, protože z něj jsem odcházela s pocitem, že jsem snad do míče nikdy nekopala a vůbec jsem nechápala, jak může zvednutí míče z písku vypadat tak jednoduše. Ale díky skvělé partě holek a podpoře v začátcích jsem přišla na další a další trénink a plážák mě začal strašně bavit.“
Kde hrajete normální fotbal a kde jste dřív působily? A taky chytáte?
Bára Mikinová: „Normální ‚velký‘ fotbal hraji již od malička. Od devíti let jsem hrála v mé rodné vesničce za SK Liběšice společně s kluky. V současné době hraji v ČFLŽ za pražský klub FK Zlíchov. V týmu jsme dvě gólmanky, takže hraju převážně v poli, na pozici stopera, a když je potřeba, tak zaskakuji v bráně.“
Hanka Limbergová: „Velký fotbal hraju už pět let za tým ABC Braník a aktuálně zde z různých, převážně organizačních důvodů nechytám. Chytání si ale vynahrazuji v různých dalších fotbalech, jako je liga 8+1, toto jaro i Strahovská a různé turnaje. Když to ale vezmu od začátku, tak jsem ve svých devíti letech začala v klubu FC Háje, kde jsem až do svých 15 let hrála s klukama a už tady jsem si prvně stoupla do branky. Díky střídavým startům jsem v té době mohla zároveň hrát také za holčičí týmy. Mladší žákyně jsem si vyzkoušela ve Slavii, později jsem pak vystřídala Bohemku Střížkov, Dobrovíz a v 15 letech jsem šla hrát za ženy na Zlíchově, odkud jsem v 17 odešla do zakládajícího týmu dorostenek právě na Braníku. S chytáním a hraním v poli, jsem to měla vždycky tak 60 na 40 pro chytání. Vždycky mě bavilo oboje a myslím si, že se to i doplňuje. Například to, že jsem hrála nějaké zápasy v poli, mi pak v brance pomohlo ve hře nohama, a naopak z branky jsem si do pole přenesla přehled o hře.“
Jaký je pro vás pocit obléct reprezentační dres?
Hanka Limbergová: „Nepopsatelný… Je to pocit, o kterém jsem jako mladší snila, v té době by mě, ale ani nenapadlo, že to bude v plážovém fotbale. Svým způsobem je to jen triko, když na něm ale pak vidím českou vlajku, stojím na písku a poslouchám naši hymnu. Je to opravdu pocit, který nejde popsat, ten si musí člověk zažít.“
Bára Mikinová: „Je to pro mě obrovská čest mít možnost si obléci reprezentační dres. Jsem vděčná, že jsem dostala šanci stát se součástí reprezentace plážového fotbalu.“
Co pro tebe osobně znamená účast na Evropských hrách, akci, kde je 29 sportů, celkem sedm tisíc sportovců, z toho 246 českých včetně olympijských medailistů a dalších hvězd?
Bára Mikinová: „Evropské hry jsou bezesporu největší sportovní akce, které jsem se doposud účastnila. Neskutečně se těším a věřím, že veškerá energie, kterou jsme vložily do přípravy, se projeví na hřišti.“
Hanka Limbergová: „Určitě plno očekávání, je to obrovská akce, kde nebudeme jenom my, ale spousta dalších sportovců, na které jsem vždycky koukala v televizi, jak závodí. Pořád asi nemůžu uvěřit, že i já jedu na takhle velkou akci, jako sportovec a reprezentant. Beru to jako obrovskou příležitost, ale zároveň trochu tlak na úspěch, protože právě tím, jak obrovská je to akce, tak nikdo nechce být ten, komu se něco nepovede. Vím, že to pro mě bude obrovskou zkušeností nejen po sportovní stránce.“
Už rok s vámi pracuje trenér brankářů Tomáš Věneček, jak jsi s ním spokojená?
Hanka Limbergová: „Tomáš je skvělý. Tréninky s ním jsou super, všechno má udělané tak, že nás to baví, stále se nás všechny snaží vtáhnout naplno do tréninku a umí udržovat pořád pozitivní atmosféru.“
Bára Mikinová: „Hodně se nám věnuje, pomáhá nám a podporuje nás. Je to asi nejpozitivnější člověk, kterého znám. (směje se) Myslím si, že za poslední rok jsme s gólmankami pod vedením trenéra ušly kus cesty, ale stále je na čem pracovat. Z mé strany určitě spokojenost.“
Hanka Limbergová: „O všem s námi komunikuje a snaží se nám vyjít vstříc, tak aby to bylo fajn pro obě strany. Myslím, že každý jeho trénink je na nás všech gólmankách znát a doufám, že všechny s Bárou zúročíme v následujících zápasech.“
Hanko, ty jsi jela na svou první akci jako hráčka, pak ses přesunula do branky. Co je pro tebe lepší?
Hanka Limbergová: „Když to vezmu čistě z plážákového hlediska, tak mě to více baví v brance. Vyhovuje mi, že vidím celou hru před sebou. V plážáku je také gólman mnohem víc zapojený do hry než v normálním fotbale. Neznamená to, že si ráda nezahraju i v poli, ale na rozdíl od normálního fotbalu tady branka jasně vítězí.“
Jaký máte mezi sebou vztah?
Bára Mikinová: „Ne jen s Hankou ale také se všemi golmankami máme skvělé vztahy. Hanka je fajn, cítím z její strany podporu jak na tréninku, tak v zápase. Snažím se, aby to tak fungovalo obousměrně.“
Hanka Limbergová: „S Bárou se pasivně známe už pár let, potkáváme se na hřišti jako soupeřky v různých fotbalových soutěžích a turnajích. Na plážáku jsme ale všechny gólmanky, i když jsme konkurence, na jedné lodi a za mě jsme si skvěle sedly, což se projevuje i v trénincích, kde se navzájem podporujeme, a tréninky mají skvělou atmosféru. Dokážeme se spolu bavit a žádnou závist mezi sebou nemáme. To, že teď jede jedna, neznamená, že příště nepojede jiná, a i proto si úspěch navzájem přejeme. Alespoň já to tak vnímám, myslím si, že to ani jinak nejde, protože pořád bojujeme za jeden tým a všechny chceme, aby uspěl.“
