V Uherském Hradišti pořádají tamní turnaj v plážovém fotbale od roku 2010. Každoročně je zde dekorován vítězem jiný tým, letos se to podařilo talentovanému mládí, které hájilo barvy Nadačního fondu Martina Foukala (NFMF). „Nadační fond Martina Foukala založili manželé Foukalovi po nečekaném úmrtí svého syna, jehož příčinou bylo srdeční selhání. Cílem nadačního fondu je poukázat na důležitost zdravotně – sportovních lékařských prohlídek.“ (zdroj: fb NFMF). Tým se kvalifikoval i do národního finále v Praze, kde se se zkušenějšími soupeři prali velmi statečně a byli blízko druhému místu. O medaili je nakonec připravila porážka v posledním zápase s Kolibříky, s nimiž prohráli 5:6. Jednou z opor týmu byl i Daniel Liolias, který byl vyhlášen nejlepším brankářem závěrečného turnaje. A právě jemu jsme položili několik otázek.
Úvodem pojďme představit Váš tým.
Náš tým se skládá především z hráčů či odchovanců Sparty Brno (jmenovitě: Kuba Foukal, Libor Chládek, Erik Pollák, Robert Dang, David Presl, Daniel Liolias) a jednoho odchovance týmu SK Líšeň (Ondra Koutný).
Jaká byla cesta NFMK turnajem v Uherském Hradišti?
V Hradišti jsme nevěděli, jak to s námi bude vypadat, protože skoro nikdo z nás to do té doby nehrál a podle toho také vypadaly naše výkony. V posledním zápase ve skupině jsme udělali několik změn, které zafungovaly, a díky vzájemnému zápasu jsme postoupili ze čtvrtého a zároveň posledního postupového místa. Od toho zápasu jsme to už zvládali lépe po taktické stránce a hráli více jako tým, což nás vyneslo až na úplný vrchol turnaje.
S jakým cílem jste odjížděli na turnaj do Prahy? Zjišťovali jste si nějaké informace o soupeřích?
Do Prahy jsme jeli natěšení, ale zároveň nervózní, abychom neudělali ostudu. Jako kluci jsme chtěli uhrát co nejlepší výsledek, ale byli jsme si vědomi, že hlavní je reprezentace NFMF. Co se soupeřů týče, věděli jsme, že tam bude tým Ladronky, což vzbuzovalo respekt, ale myslím, že jinak jsme se o protivnících neinformovali.
Na turnaji jste nastoupili proti týmům Ladronka Praha a Plzeň Team, v jejichž sestavách se objevovali i hráči s reprezentačními zkušenostmi. Jak jste si užívali své zápasy proti favoritům soutěže?
V zápase s Plzní jsme drželi krok, ale rozhodně ne balon. Bylo vidět, že soupeři mají už něco nahráno, ale trápili se v koncovce, což nás drželo ve hře. Je velká škoda, že jsme dostali gól v posledních vteřinách a prohráli jsme. V zápase s Ladronkou jsme od první chvíle věděli, kdo že vlastně obhajuje titul. Zápas měli po celou dobu pod kontrolou, i když jsme se to snažili změnit. Myslím, že jsme se s tím poprali velmi dobře a výsledek 3:5 proti Ladronce není ostudou.
Před posledním zápasem proti Kolibříkům jste věděli, že pokud vyhrajete, budete mít medaili. Padla na tým nervozita nebo Vás to naopak nahecovalo. Zápas se změnil v divokou přestřelku.
Věděli jsme, že pokud se chceme umístit, tak musíme vyhrát, ale proti nám už byla únava z předchozích zápasů, a proto zápas dopadl, jak dopadl.
Co bylo nejsilnější stránkou Vašeho týmu?
Už v Uherském Hradišti jsme přišli na to, že je pro nás nejjednodušší hlavně bránit a od toho rozvíjet útok, kde jsme spoléhali především na Libora (Chládka), který dal hodně důležitých a rozhodujících gólů. V Praze jsme chtěli hrát podobně, což nám celkem vycházelo, dokud nám nezačaly docházet síly.
Budete mít chuť v plážáku pokračovat? V zimních měsících se v Česku hraje Zimní liga.
V plážáku bychom určitě rádi pokračovali. S kluky jsme se po turnaji bavili, že by bylo fajn, kdyby se liga hrála i v Brně. Tak uvidíme, zda se zde časem něco zorganizuje. Věřím, že by si kluci stejně jako já rádi znovu zahráli, ale ještě je to daleko a uvidíme, co všechno se do té doby stane.
